Lucie Šindelková
Lucie Šindelková
Dháka, město s šarmem šílence a škola z plechu II. [Bangladéš]
Tento slum, kde právě stojím, měl štěstí. Měl štěstí, že sem před lety přišel Dr. Moskala a založil tu školu. Zprvu jedna malá dřevěná místnost, je nyní poměrné slušná dvojtřídka z vlnitého plechu.
Lucie Šindelková
Dháka, město s šarmem šílence a škola z plechu I. [Bangladéš]
Pomeranče, banány, jabka ..pomeranče, banány, nebo raději jabka? To je dilema, které řeším už deset minut. Ne, nejsem blázen, jen si snažím přestavit, co by udělalo dětem ve slumové škole v Dháce největší radost.
Lucie Šindelková
Létat mezi gibony III. [Laos]
Ležím na dřevěné podlaze vyhřáté odpoledním sluncem a vychutnávám si ten pocit být několik desítek metrů nad zemí, v koruně mohutného stromu. Cítím se tu bezpečně a naplno vnímám surové zvuky džungle, která mě obklopuje.
Lucie Šindelková
Létat mezi gibony II. [Laos]
Že budu létat vysoko nad údolím a bydlet na stromě? Že budu tři dny sdílet prales s jeho obyvateli a probouzet se za zpěvu gibonů? Když jsem poprvé slyšela o projektu „Gibbon Experience“ netrvalo mi dlouho se rozhodnout, že tohle musím vyzkoušet na vlastní kůži. Zní to jako úryvek z Kiplingovi Knihy Džunglí. Realita předčí vaše očekávání!
Lucie Šindelková
Létat mezi gibony I. [Laos]
Naposledy si kontroluju sedák, karabinu i kladku, která mě má přenést po ocelovém laně přes hluboké údolí . Nevěřícně si prohlížím ten kus kovu s připevněným cárem staré pneumatiky, která slouží jako brzda. V hlavě si rychle přehrávám všechny bezpečnostní instrukce našeho spoře anglicky mluvícího domorodého průvodce. Naposledy se otáčím na skupinku čekající pod stromem a s nejistým úsměvem se odrazím od dřevěné plošiny a skáču do prázdna.
Lucie Šindelková
Čínský gastroblog aneb hadí polívčička a pečené slepičí pařátky
Jak chutná vařená želva? Je pravda, že hadí kůže je dobrá na pleť a syrové hadí srdce na potenci? Proč si dávat jen stehýnka když se žába dá jíst cela? Zlepší se vám zrak když sníte rybí oko? Která uprava slepičích pařátků je ta nejlepší? Pojeďte do Číny a ochutnejte..
Lucie Šindelková
Dháka, město s šarmem šílence aneb pohlednice z ráje? [Bangladéš]
Dháka.. ohlušující, nenasytná a nemilosrdná. Když si nedáte pozor, tak vás semele a poté vyplivne na chodník, hned vedle hromady hnijících odpadků.
Lucie Šindelková
Na skok do korálového království ve sklenici čaje [Malajsie]
Je čas nazout zpátky ochozené sandály, dát sbohem divokému ostrovu a vrátit se do města. Nechce se mi. Natahuju každou minutu jako bych jejich délku dokázala ovlivnit. Bezstarostného potulování džunglí, kdy jedinou starostí byla drzá tlupa opic, je ta tam. Je čas na další příběh! Přesvědčuju sama sebe.
Lucie Šindelková
Nic moc den a borůvková košile [Vietnam]
Rozespale hledím do prázdna a žmoulám bagetu s jahodovým džemem. Z ranní otupělosti mě probere pleskavý zvuk od vedlejšího stolu. Sedí tam skupinka Číňanů a jedna žena zvedá hlavu z pod stolu, kam právě vyklopila to, co stihla už sníst. Zmatené pohledy personálu a vzrušená konverzace. Já raději odcházím s nedojedenou bagetou, abych se k pani nepřipojila. Mělo mě napadnout, že tím dnešní nechutnosti nekončí.
Lucie Šindelková
Dháka, město s šarmem šílence a život na chodniku [Bangladéš]
Dháka vám svůj život na ulici vmete do tváře s neuvěřitelnou silou. Nejde se na to předem připravit. Oči se začnou lesknout a emoce prýští na povrch a syčí jako žhavá láva. Slepý, starý muž má hlavu přitisknutou k okýnku a v nekonečné smyčce opakuje svoje nářky. Nastavenou dlaní rytmicky poklepává na sklo. Trvá to už několik minut, nevzdá to, nemá co ztratit. Bude tam až do chvíle, než se ušmudlané sklo pohne a vystřídá ho jiné.
Lucie Šindelková
Kde padají nevěsty z nebe [Bangladéš]
„Jedu domů na víkend“ oznamoval mi nedočkavě Didar ve čtvrtek odpoledne v kanceláři. Ačkoliv městečko Maymensingh je jen 120 kilometrů od Dháky, nedostane se tam moc často. Víkend v Bangladéši pro většinu lidí znamená jen pátek a cesta tam a zpět, díky ubohému stavu silnic i vozového parku autobusových společností, trvá nejméně 8 hodin. Pořád je ale jedním z těch šťastnějších, kteří se domů podívají častěji, než jednou za rok na největší muslimský svátek Eid.
Lucie Šindelková
Dháka, město s šarmem šílence [Bangladéš]
Kdo někdy navštívil některé z asijských velkoměst, viděl ten obrovský kontrast mezi chudými lidmi žijícími na ulici a nablýskanými mrakodrapy a výstavními ulicemi pro cizince. Tak nějak už to nepřekvapí. Dháka je jiná, chybí tu ta nablýskaná část. Což je spíš dobře než špatně. Jen to může cizince trochu překvapit, když se brodí mezi davy lidí, aut a odpadků a hledá tu luxusní čtvrť, kde by mohl utratit svoje dolary.
Lucie Šindelková
Pojeďte do Dháky, oficiálně nejhoršího města na celé planetě! [BD]
Byla jsem vržena do víru šílené dvanáctimiliónové megapole. V ulicích to vře tak, že na sebe musíme s Didarem pokřikovat i když sedíme na rikše těsně u sebe. Zácpy na silnicích i chodnících jsou ještě hustší než naposledy. Aut přibývá, lidí přibývá, ale na silnice se nějak zapomnělo. Za nepřetržitého troubení nás těsně míjí přeplněný, otlučený autobus, lidi z něj div nevypadávají, ale přiskakují další dva, za jízdy. Chvíli jeden visí za jednu ruku a vypadá to, že to neustojí, ale pak ho jiný spoluvisící cestující přidrží a tak si tam tak spolu visí, usmívají se a jsou rádi, že jedou.
